27. 9. 2018

ČISTIČI – film o lidech, kteří „uklízí“ virtuální odpad, a kteří viděli všechno

Již dříve jsme čtenáře webu Děti a média informovali o zajímavých dokumentárních filmech, které se nějakým způsobem týkají médií. Nyní budeme věnovat pozornost filmu Čističi (The Cleaners) německých režisérů Hanse Blocka a Moritze Riesewiecka o lidech, kteří vyhledávají a mažou na internetu závadný obsah. Film vznikl v koprodukci několika států v roce 2018 a byl uveden na festivalu Sundance. V České republice byl uveden v rámci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět ve dnech 5.–14. března 2018 (kategorie: Jedna nula).

Každou minutu je na YouTube nahráno 500 hodin videí, na Twitteru je zveřejněno 450 000 tweetů a na Facebooku 2,5 milionu zpráv.“ (oficiální trailer k filmu)

Není žádnou novinkou, že internet má i svou odvrácenou tvář. Lze sem nahrát v podstatě jakékoliv video či obraz. Některé zde zveřejněné obsahy však zpravidla netouží zhlédnout ani dospělí, natožpak děti. Jedná se zejména (ale nejenom) o dvě oblasti: o násilí a o sexuální obsah. Potenciálně závadný obsah, zveřejněný na internetu prostřednictvím serverů jako jsou Google, Facebook, Twitter, YouTube a další, mohou uživatelé sami nahlásit, pokud na něj při surfování náhodou narazí. Sílící tlak Evropské komise, aby bylo v takovém případě zasáhnuto do jedné hodiny od oznámení, nutí tyto společnosti využívat moderátory obsahů sociálních sítí, jakési „kontrolory“. Právě takovými lidmi se zabývá dokument Čističi.

Najímáni jsou mladí lidé z rozvojových zemí ve věku kolem 20 let, jejich počet se pohybuje kolem 10 000. Jedno z hlavních center jsou Filipíny. Zde je totiž dostupná levná pracovní síla (tito externisté dostávají cca 3 dolary na hodinu) a také prý zde vzhledem k dlouhodobé kolonizaci Španěly a Američany místní rozumějí západním hodnotám a normám. Jejich psychika při této práci ovšem prochází těžkou zkouškou.

Čističi hodnotí obsah, který byl nahlášen uživateli, ale i obsah vybraný algoritmy (roboty, kteří vyfiltrují např. snímky, na nichž je patrná krev). Tyto programy ovšem neumějí vyhodnotit kontext nebo rozeznat ironii, takže obsah snímku či videa musí následně vyhodnotit ještě člověk. Ten má na rozhodnutí jen několik sekund, neboť musí plnit denní normu 25 000 obrázků/videí. Čistič tak v rámci své práce zhlédne vedle různých neškodných karikatur či uměleckých aktů i předlouhou řadu různých druhů sexuálního násilí, dětské pornografie, vražd, sebepoškozování, týrání zvířat, nenávistných komentářů, teroristické propagandy, stínání hlav, kontroverzního politického obsahu atd. Mnohé z čističů proto postihnou deprese, jiní zcela ztratí zájem o sex, další pro strach nedokáží vycházet z domu. Někdo se obrní a zvykne si, někdo vnímá práci jako poslání a (křesťanskou) oběť, jiný však tuto práci neunese; některé ztráta veškerých iluzí o lidstvu dožene až k sebevraždě.

Z vyjádření čističů:

Za tu dobu, co pracuji na usměrňování obsahů, jsem viděl stovky setnutí hlav. Nesmím vám říct, kdo jsem, ve smlouvě jsme podepsali, že nikomu neprozradíme, pro koho pracujeme. Proč s vámi mluvím? Svět by měl vědět, že existujeme. Že je tu někdo, kdo kontroluje sociální sítě. Usilovně zajišťujeme uživatelům bezpečnou platformu.“

Svou práci dělám se zanícením. Mám ji rád. Když odstraňuji závadný obsah, připadám si jako ochranka. Chráním uživatele. To je moje práce.“

Změnilo mě to. Je to, jako bych se nakazila nějakým virem. Pomalu se mi to zažírá do mozku. (…) Dnem za dnem jsem u toho seděla… A pak jsem s tím sekla. Musela jsem.

Kromě této osobní roviny se film zabývá ještě rovinou další, společenskou. Jedná se totiž o skryté odvětví. Zaměstnanci podepisují přísné smlouvy o mlčenlivosti a působí jako externisté a v utajení pod kódovým označením. Jde o obrovský průmysl, který ovšem neprobíhá na půdě největších společností, vlastnících sociální sítě, ale skrze neznámé firmy.

Firmy, provozující sociální média, totiž údajně příliš nestojí o to, aby lidé o zákulisí sociálních sítí hlouběji přemýšleli a uvědomili si, že nejde o digitální kopii reality. Velké společnosti bývají zpravidla svolné ke spolupráci s některými autokratickými režimy, které vytvářejí svůj vlastní obraz společnosti, který nemá s realitou nic společného. Tvůrci pořadu tyto nadnárodní firmy pochopitelně oslovili, aby získali jejich vyjádření, žádná však neodpověděla.

A nelze opomenout ani rovinu svobody projevu. Vždy se nabízí otázka, zda bylo opravdu nutné odstranit vše, co odstraněno bylo. Vždy zůstává prostor k úvaze, zda nebyly vymazány např. i karikatury nebo obsahy mající nezpochybnitelnou zpravodajskou či uměleckou hodnotu.

Jeden z režisérů, Moritz Riesewieck, se dokonce domnívá, že nemáme právo být chráněni před válečnými hrůzami, na nichž se podílíme. Lidé by dle něj neměli mít možnost si vybrat, před čím chtějí zavírat oči – problémy světa by neměly být mazány nebo ignorovány.

S touto myšlenkou se dá samozřejmě polemizovat a nesouhlasit s ní, ale film jako takový si jistě zaslouží naši plnou pozornost.

 

 

- ZPĚT -
predchozí
30. 11. 2018

Rozhovor s předsedou RRTV, Ivanem Krejčím, nejen o webu Děti a média

Pane předsedo, web Děti a média, který RRTV provozuje už více než šest let, vznikl jako projekt, jehož cílem je nabízet informace rodičům a všem dalším, kteří se bojí negativního vlivu médií na děti. Myslíte, že tento úkol web plní? Věřím, že ano. Prostřednictvím webu se snažíme poskytovat širokou…
22. 11. 2018

50. Dětský filmový festival Oty Hofmana

Jako tradičně každý rok, konal se i letos v Ostrově Festival Oty Hofmana. Letos to byl již jubilejní 50. ročník. Tento dětský filmový a televizní festival je organizován Domem kultury Ostrov na Mírovém náměstí, kde se také koná většina akcí souvisejících s festivalem. Ten je zejména přehlídkou…
5. 11. 2018

Audio obsah ohrožující dětské posluchače ve vysílání Českého rozhlasu

Program Český rozhlas 3 – Vltava pro své posluchače v červenci a srpnu 2018 připravil „africké léto“. Do vysílání zařazoval pořady, jimiž chtěl, dle svého vyjádření, vzdát hold pestrosti afrického kontinentu, jeho exotické a bezbřehé imaginaci. Český rozhlas záměr propagoval slovy: „Necháme si…
26. 10. 2018

Rodičovský průvodce digitálním světem

„Mediální mámy a digitální tátové“ to je titul nové publikace, která zkoumá vliv moderních komunikačních technologií na děti a dospívající. Autorkou knihy je dr. Yalda T. Uhls, psycholožka a sama matka dvou teenagerů.
19. 10. 2018

Podnětný článek v časopisu NATIONAL GEOGRAPHIC o agresi on-line

V srpnovém čísle české mutace populárně-naučného měsíčníku NATIONAL GEOGRAPHIC vyšel v sekci „Objevujte | Aktuální téma – Vysvětlení každodenních divů a záhad kolem nás“ (s. 4–8) zajímavý článek „Jsme tak zlí, jak ukazujeme on-line?“ od badatele Agustína Fuentese, profesora antropologie na…
následující




info@detiamedia.cz

Fórum webu děti a media