Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání

Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání v některých oblastech kopíruje ustanovení zákona o vysílání. Zcela totožná je například úprava podmínek pro obchodní sdělení propagující alkoholické nápoje. Rovněž tak je obdobně vyjádřený zákaz umísťování produktů do dětských pořadů. Odlišně formulované povinnosti jsou nicméně zakotveny v souvislosti s obsahy nevhodnými pro dětské diváky. Zákon o audiovizuálních mediálních službách vůbec nepracuje s kategorií pořadů, které by mohly ohrozit fyzický, psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých. Poskytování pořadů, jejichž obsah může vážně narušit fyzický, psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých je upraveno specificky:
§ 6 odst. 3 zákona č. 132/2010 Sb. ukládá povinnost, aby poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání zajistil, aby audiovizuální mediální služba na vyžádání, jejíž obsah může vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahuje pornografii a hrubé samoúčelné násilí, byla dostupná pouze tak, aby děti a mladiství neměli běžně možnost obsah této audiovizuální mediální služby na vyžádání vidět nebo slyšet.

Jak je zřejmé, tato úprava je výrazně liberálnější než úprava zákona o vysílání. Jelikož však zákon nedefinuje, jakým způsobem má poskytovatel splnění této povinnosti zajistit,  vydala Rada k této otázce právní stanovisko:

Poskytovatel audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání splní povinnost stanovenou v § 6 odst. 3 zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, použitím tzv. kvalifikovaného disclaimeru, jenž zamezí možnosti, aby děti a mladiství mohli škodlivý obsah poskytované služby běžně vidět nebo slyšet.

- ZPĚT -




info@detiamedia.cz

Fórum webu děti a media