27. 10. 2016

Evropští regulátoři považují ochranu dětského diváka za prioritu

Evropské orgány dozorující dodržování zákona ve vysílání a audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, sdružení v ERGA (The European Regulators Group for Audiovisual Media Services), ve svých nejnovějších zprávách deklarují, že ochrana nezletilých osob před negativními dopady audiovizuálních obsahů je i nadále prioritou jejich zájmu.

Dosažení ochrany nezletilých je ovšem vzhledem k neustálému rozšiřování mediálního prostředí stále obtížnější. Audiovizuální média jsou nezletilými stále více využívána prostřednictvím mobilních zařízení, tabletů, videoher, mediálních služeb na internetu. Nedospělí uživatelé jsou tak rizikovým obsahům vystaveni takřka nepřetržitě.

Dle regulátorů je žádoucí v budoucnosti uplatnit integrovaný přístup, který se soustředí na harmonizaci technických ochranných opatření, prosazování právních předpisů, samoregulaci a společnou regulaci a zvyšování mediální gramotnosti, resp. který bude usilovat o kombinaci všech těchto prvků.

Dostupnost zařízení připojených k internetu roste a děti mají přístup k široké škále audiovizuálního mediálního obsahu prostřednictvím řady různých digitálních zařízení, jako jsou mobilní telefony, tablety či herní konzole. Výzkum OFCOM, zveřejněný v říjnu 2014, ukazuje, že ve Spojeném království sedm z deseti dětí ve věku 5–15 let má doma přístup k tabletu a ke sledování televizních služeb na vyžádání.

Jedno z hlavních zjištění nedávné norské studie o využívání médií nezletilými osobami rovněž odhaluje značně zvýšené používání tabletů u mladých lidí: čtvrtina z nich (27 %) ve věku 5–8 let má tablet; ve věku 9–12 let je to již 50–60 %. Z různých zařízení, která děti používají k přístupu na internet ze svého pokoje, je tablet nejběžnější.

Tato výzkumná zjištění dokazují, že děti konzumují velké množství on-line obsahu na vyžádání potenciálně bez dozoru dospělé osoby.

Evropská unie v tomto kontextu zvažuje revidovat regulační rozlišování mezi lineárními a nelineárními obsahy, tedy mezi tradičním televizním vysíláním a obsahy získávanými přes internet tzv. na vyžádání. Je žádoucí, aby stejná kontrola postihovala vše, bez ohledu na to, jakými prostředky je obsah pro uživatele/diváka dostupný.

Přísnější pravidla, která v současnosti platí pro lineární služby, lze považovat za nepřiměřená, neboť vytváří mezi lineárními a nelineárními subjekty působícími na stejném trhu diskriminační situaci.

Stejně tak nezletilé osoby mají nárok na rovnocennou úroveň ochrany před potenciálně nebezpečným obsahem bez ohledu na platformu, techniku nebo zařízení, které používají.

Nelineární audiovizuální mediální služby jsou dnes široce dostupné a užívané v celé EU, navíc existují důvody domnívat se, že se jejich konzumace v budoucnosti ještě zvýší. Jsou distribuovány jako samostatné služby, ale jsou rovněž stále častěji součástí lineární služby, a to prostřednictvím tradičních televizních platforem jako kabelový příjem, jakož i prostřednictvím hybridních platforem. Rozdíly mezi lineárními a nelineárními službami navíc nejsou vždy uživateli zřejmé.

Regulátoři deklarují, že je žádoucí stanovit úrovně ochrany a sjednotit definice klíčových pojmů, a to zejména rozlišením toho, jaké obsahy mohou děti vážně poškodit a jaké je mohou ohrozit.

Pokud jde o kategorii „obsah by mohl vážně poškodit“, v případě lineárního televizního vysílání by měl být k dispozici odpovídající kontrolní mechanismus (např. PIN).

Do této kategorie spadá pornografie (explicitní sexuální aktivity) nebo bezdůvodné (extrémní) násilí. Obojí má potenciál ohrozit duševní zdraví dětí a jejich duševní a mravní vývoj, a proto je žádoucí zajistit, aby byly nezletilé osoby vyloučeny z přístupu k takovému obsahu, a to i v případě, že jejich rodiče nevykazují v tomto směru žádnou obezřetnost.

Na druhou stranu by měl být zaručen volný tok informací a dospělí by proto měli mít vždy možnost tato omezení zrušit.

Členské státy EU by měly mít možnost uplatňovat přísnější regulaci i v souvislosti s dalšími kategorie potenciálně poškozujících obsahů. Vedle pornografie a bezdůvodného násilí mnohé státy chtějí jako vážně poškozující označit i tyto typy obsahů:

  • obsah, který je v rozporu s trestním právem
  • zneužívání drog a alkoholu nebo přímo propagace závislostí a omamných psychotropních látek
  • strach / agrese
  • kouření
  • propagace nebezpečného (až zdraví či život ohrožujícího) chování
  • podněcování k rasové nenávisti
  • diskriminace
  • politický extremismus
  • těžké týrání zvířat

Naproti tomu regulátoři zdůrazňují, že obsahy, které mohou pouze ohrožovat, vyžadují méně přísné mechanismy ochrany.  V potaz je třeba vždy vzít i intenzitu a dobu trvání takového obsahu.

Tento výklad patrně nebude jednoznačný, jednotlivé členské státy budou mít pravděpodobně rozdílné přístupy. Věková klasifikace, resp. přístupnost konkrétního obsahu pro určitou věkovou kategorii diváků,  by byla nejspíše ponechána na uvážení jednotlivých členských států při zohlednění kulturních rozdílů.

ERGA konstatuje, že je žádoucí podpora rozvoje moderních a jednotných ochranných opatření a technických kontrol.

Ještě před 15 lety bylo mediální prostředí stále poměrně jednoduché a jasné. Televizní vysílání bylo sledováno prostřednictvím televizních přijímačů a počítače byly využívány především k surfování na internetu, k návštěvám internetových stránek – sledování textů, obrazů. Situace se ovšem změnila a stávající nástroje ochrany ne vždy splňují dnešní náročné požadavky, pramenící z rychlých změn v digitálním světě. Obzvláště obtížné je kontrolovat věk uživatelů.

Rodičovská kontrola a zapojení rodičů obecně jsou stále velmi důležité. Rodiče by měli mít k dispozici co nejširší soubor nástrojů (cenově dostupných, snadno přístupných a uživatelsky přívětivých) pro ochranu dětí.

Tento soubor nástrojů může zahrnovat alespoň následující opatření a nástroje rodičovské kontroly: věková klasifikace, obsahové deskriptory a další informace, poradenství, PIN, filtry, platební brány, nástroje pro ověřování věku.

Rodiče by měli být schopni přijímat informovaná rozhodnutí.

Lze v podstatě rozlišovat dvě pojetí rodičovského dozoru:

1)    Dle této koncepce by nemělo záležet na tom, zda se jedná o obsah, který by mohl „vážně narušit/poškodit“ nebo „vážně ohrozit“ – úloha rodiče by měla být stejně důležitá v obou případech.

2)    Dle odlišné koncepce by se rodičovská kontrola měla zaměřit zejména za obsah, který může vést výslovně k narušení.

Ovšem bez ohledu na to, jak důležitá je úloha rodičů, stále je zde odpovědnost provozovatele. Rodiče nejsou vždy přítomni, když děti používají média, a také ne všichni rodiče jsou dostatečně obeznámeni s technologiemi nových médií.

Navzdory této důležité úloze rodičů musí existovat právní rámec, který podporuje ochranu nezletilých osob.

Jak již bylo řečeno výše, pokud jde o obsah, který „by mohl vážně narušit/poškodit“ je nezbytné vytvořit mechanismus, který zabrání dětem v přístupu k tomuto typu obsahu i tehdy, pokud jsou rodiče v tomto ohledu lhostejní.

Žádoucí je též podpora samoregulace a společné regulace.

Státní regulace by měla hrát důležitou roli, zejména v případě ochrany nezletilých před obsahem, který „by mohl vážně poškodit“ vývoj dětí.

Zavést společný regulační systém by znamenalo založit nestátní regulační složky, vč. vytvoření zvláštních nestátních subjektů (orgánů stavovské samosprávy), pravidel a postupů.

V takovém případě je ovšem opět třeba ponechat jednotlivým členským státům možnost si přizpůsobit systémy tak, aby byly vhodné pro jejich potřeby (situaci).

Existuje ovšem riziko komplikací u přeshraničního obsahu: jeden členský stát může tvrdit, že konkrétní pořad by měl být hodnocen stupněm „15“ a uveden pouze po 21. hodině, zatímco pro jiný členský stát je přijatelné označení stejného pořadu stupněm „12“ a umožňuje jeho odvysílání po 19. hodině.

Směrnice o audiovizuálních mediálních službách nedefinuje obsah, který by mohl vážně narušit tělesný, duševní nebo mravní vývoj nezletilých osob nebo obsah, který by mohl ohrozit vývoj. Uvádí pouze nevyčerpávající příklady obsahu, který by mohl vážně narušit rozvoj nezletilých osob, týkající se televizního vysílání: zobrazování pornografického obsahu nebo bezdůvodné násilí.

Členské státy mají proto při vymezování klíčových pojmů značný prostor pro vlastní uvážení. Každý členský stát pak má možnost uplatňovat podrobnější nebo přísnější pravidla v dotčené oblasti.

Regulační orgán by měl hrát vedoucí nebo koordinační úlohu s cílem podporovat iniciativy ze strany průmyslu (provozovatelů).

Označování a vyhodnocování obsahu je již mezi členskými státy rozšířené, na vnitrostátní úrovni ovšem existují různé systémy klasifikace audiovizuálních obsahů. Výsledkem je extrémní roztříštěnost systémů klasifikace podle věku a obsahu.

Jejich sladění by mělo vycházet z všeobecně akceptovatelných zásad, které odrážejí evropské a humanistické morální hodnoty. Vytvoření jednotného systému představuje složitý a dlouhodobý proces, přesto by bylo žádoucí najít konsensus, což by mělo být umožněno přijetím kategorizace na základě nizozemského systému Kijkwizer (prvky tohoto systémy již byly zavedeny v Turecku, Slovinsku a na Islandu).

Určitého sjednocení by se také dalo dosáhnout alespoň na úrovni shodných jazykových a kulturních oblastí (prostředí) – např. rakouský systém klasifikace KommAustria je založen na německém systému.

Žádoucí je rovněž podpora mediální gramotnosti, tj. zvyšování informovanosti.

Ve všech zemích EU existují iniciativy pro zvýšení povědomí veřejnosti o médiích. Existují ovšem významné rozdíly v tempu a rozsahu činností v různých členských státech. Rozvoj v této oblasti se liší země od země.

Obecně jsou opatření – v širokém slova smyslu – prováděny veřejnými orgány (vládami, regulačními orgány atd.), veřejně financovanými subjekty, výzkumnými ústavy, ale i soukromými subjekty, sdělovacími prostředky a internetovými vzdělávacími systémy (systém předškolního vzdělávání, škol, knihoven a neformálního vzdělávání) a také nevládními organizacemi a organizacemi občanské společnosti.

Takováto rozmanitost aktérů nutně odráží různé zájmy, což ovšem na druhou stranu napomáhá rozvíjet mediální gramotnost různými způsoby.

 

predchozí
27. 10. 2016

Evropští regulátoři považují ochranu dětského diváka za prioritu

Evropské orgány dozorující dodržování zákona ve vysílání a audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, sdružení v ERGA (The European Regulators Group for Audiovisual Media Services), ve svých nejnovějších zprávách deklarují, že ochrana nezletilých osob před negativními dopady audiovizuálních…
21. 10. 2016

Mediálně-vzdělávací přednáška na ostrovském festivalu

V rámci 48. Dětského filmového a televizního festivalu Oty Hofmana v Ostrově se dne 12. října 2016 uskutečnila pod záštitou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání mediálně-vzdělávací přednáška pro studenty místního gymnázia.
5. 10. 2016

Role tiskových médií ve vzdělávání mládeže

Dne 19. září 2016 uspořádala Unie vydavatelů konferenci, zabývající se otázkou, jakou roli hrají tištěná média ve vzdělávání dětí a mládeže. Smyslem konference bylo dle pořadatelů vzbudit veřejný zájem o čtení periodického tisku dětmi a mladými lidmi s cílem podpořit jejich vzdělání a zvyšování…
26. 9. 2016

Výsledky Studie mediální gramotnosti osob mladších 15 let

V červnu letošního roku byli čtenáři webu Děti a media seznámeni se závěry Studie mediální gramotnosti osob starších 15 let. Nyní byla dokončena druhá fáze studie, zaměřená na děti mladší 15 let. Studii pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání zpracovalo Centrum pro mediální studia při Fakultě…
19. 9. 2016

Problematické snímky na programu Film+

V průběhu června 2016 byly na televizním programu Film+ v denním vysílacím čase zařazeny dva snímky, které Rada pro rozhlasové a televizní vysílání posoudila jako ohrožující fyzický, psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých.
následující




info@detiamedia.cz

Fórum webu děti a media