31. 8. 2017

Konference v Cartageně poskytla globální pohled na mediální vzdělávání

V červenci tohoto roku se v rámci doprovodného programu konference Mezinárodní asociace pro výzkum médií a komunikace (IAMCR) uskutečnila v kolumbijské Cartageně konference nazvaná „Global Shifts in Media Education: Where are we now?“ (Globální posuny mediálního vzdělávání: současný stav).

Ačkoliv v České republice jsme mohli teprve nedávno oslavit 10 let od zavedení mediální výchovy do rámcových vzdělávacích programů, z mezinárodního hlediska lze vysledovat snahy o ustanovení vzdělávacího rámce v oblasti kritického myšlení ve vztahu k médiím podstatně dříve. Letos v lednu uplynulo 35 let od vydání tzv. Grünwaldské deklarace (jakožto výstupu Mezinárodního symposia o mediálním vzdělávání UNESCO), která se stala základním kamenem vývoje koncepce mediálního vzdělávání. Jako první oficiální dokument totiž poukázala na skutečnost, že v důsledku rostoucího vlivu médií na životy lidí je nutné pomoci recipientům pochopit jejich principy fungování. Účelem dané konference pak bylo přehodnocení ustáleného pojetí mediální výchovy v době, kdy lze již hovořit o mediálním vzdělávání jako o globálním fenoménu. Už samotná šíře oboru prodělala podstatnou změnu – objevily se jeho četné variace a nové koncepty či teorie vycházející ze zcela nových typů gramotnosti (např. digitální gramotnost, vizuální gramotnost, informační gramotnost, transmediální gramotnost apod.) a radikální proměna mediální technologie, vlastnictví médií nebo zapojení uživatelů do tvorby mediálních sdělení. Zásadní roli však sehrál i vývoj mediálního vzdělávání coby oboru rozšířeného po celém světě, což zákonitě vedlo k jeho obohacení o jiný než západní pohled. Na tyto posuny si konference položila za cíl reagovat, zhodnotit je a navrhnout pro mediální gramotnost další možnou cestu, která podpoří rozvoj globální spravedlnosti a kritického občanství.

Stanovené cíle konference pak za organizátory ve svých úvodních příspěvcích upřesnili kanadští profesoři Michael Hoechsmann a Stuart R. Poyntz. Dle nich se současná globální kultura ocitla ve zcela nové etapě (anti)globálních, dosud nevyřčených rizik, které vyplývají z koktejlu nacionalismu, neustálého dohledu, virtuálních konfliktů, uprchlické krize, ekologických hrozeb, terorismu či rozpadu mezinárodních spojenectví. Mediální výchova musí na tyto okolnosti reagovat a změnit se v zájmu zmírnění současné xenofobie.

Příspěvky prvního bloku pak spojovalo téma potřeby přehodnocení samotnéhoho uvažování o povaze mediálního vzdělávání, aby vyhovovalo současným potřebám a situacím, v nichž se společnosti nacházejí. Colin Chasia a Ylva Rodny-Gumede z univerzity v Johannesburgu v tomto smyslu hovořili o nutnosti vytvoření nového mediálně-výchovného vzdělávacího plánu, který by zejména v postkoloniálních zemích bral v potaz stěžejní roli zapojení občanů do věcí veřejných. V těchto zemích totiž stále zůstává hluboce zakořeněna jistá poddajnost moci. Raquel Ramírez Salgado z Mexické národní autonomní univerzity pojala téma mediálního vzdělávání z hlediska ženských práv v latinské Americe, Kiran Bhatia z institutu MICA v indickém Ahmedabadu pak z hlediska tolerance v mnohonáboženské společnosti.

Blíže českým reáliím se pohyboval příspěvek Gretchen King z univerzity v Ottavě týkající se mediálně-výchovného potenciálu komunitních rádií. Tato média jsou totiž založena na otevřeném přístupu k produkci, řízení i vzdělávání. Na rozdíl od českého mediálního práva je v tom kanadském postavení komunitních médií a konkrétně komunitních rádií jasně vymezeno, přičemž mohou čerpat finanční prostředky ze zdrojů federální vlády, respektive z fondů pro rozvoj kanadského obsahu (angl. Canadian Content Development), do nichž přispívají provozovatelé komerčního vysílání podle svých ročních příjmů. Většina finančních prostředků nicméně pochází ze sponzorských darů posluchačů, což je cesta jistě uskutečnitelná i v českém duálním systému (soužití veřejnoprávních a komerčních provozovatelů vysílání na mediálním trhu), v němž, pomineme-li internetová rádia, na daném principu dlouhodobě funguje křesťanské Radio Proglas (vysílající však na základě standardní licence). Komunitní rádia každopádně prostřednictvím účasti uživatelů na přípravě vysílání vytvářejí infrastrukturu pro „learning by doing“ (učení se vlastní činností) a též vyvíjejí tlak na tradiční média, aby změnila svůj přístup k otázce participace.

Beate Krapfenbauer z vídeňské univerzity se pak ve svém příspěvku zabývala fenoménem dětských novin v Rakousku. Téma sice pojala z ekonomické stránky (tj. co vede vydavatele v době digitalizace a celkového přerodu médií k investicím do tištěných periodik pro děti), nicméně příspěvek představil i konkrétní tiskoviny, což byla již sama o sobě vzhledem k nepřítomnosti daných médií na českém trhu přínosná informace. Zajímavá je zejména různorodost daných periodik, co se týče obsahu (a jeho kvality): na opačných stranách spektra přitom stojí týdeník Die Presse Kinderzeitung (odvozený od seriózního deníku Die Presse a vyznačující se striktními pravidly pro reklamu, např. ve vztahu k řetězcům rychlého občerstvení, a snahou o kvalitní zpravodajství) a čtvrtletník Kids Krone (vycházející z bulvárního deníku Kronen Zeitung, z něhož převzal důraz na zábavu, ale i volnější pravidla pro zařazování reklamy – běžně například otiskuje reklamu McDonald´s). Ačkoliv lze ve skutečnosti daná periodika považovat spíše za dětské časopisy vydávané jako odnož deníků, jedná se o zajímavý příklad, jakým způsobem mohou být dětská média obdobné povahy jednak prostředkem majícím pozitivní vliv na mediální gramotnost, jednak důvodem, proč je nutné mediální gramotnost dětí budovat v rámci školní výuky.

Poměrně opomíjeným, leč zejména z hlediska dětského diváka zásadním hlediskem mediální výchovy se pak zabýval příspěvek mezinárodního výzkumného týmu při univerzitě Pompeu Fabra v Barceloně.  Příspěvek totiž představil výzkumný projekt MediaCorp, jehož cílem je vývoj nástroje mediální výchovy, který dětem umožní pochopení vztahu reklamy a obrazu těla, resp. kritickou interpretaci v reklamě zobrazovaných modelů tělesného vzhledu.  Výzkum, který se k projektu váže, nicméně neprokázal stěžejní vliv reklamy na vnímání těla. Reklama působí totiž pouze jako zprostředkovatel zažitých vzorů, přičemž jako mnohem důležitější se jeví skupinová sociální interakce.

Závěrem lze shrnout, že konference ukázala rozmanitost aspektů mediálního vzdělávání, které jsou navázány na kulturní, sociální i náboženské souvislosti rezonující v té které společnosti. Těžko lze v tomto ohledu hledat globálně platný přístup k mediálnímu vzdělávání či dokonce jakýsi univerzální vzdělávací plán.

 

David Chudoba

 


- ZPĚT -
predchozí
20. 9. 2017

Samoregulace reklamy na nezdravé potraviny je efektivní

Web Děti a média se již po několik let pravidelně vrací k problematice ochrany dětských spotřebitelů před dopady reklamy na sladké, slané a tučné potraviny. Evropská komise apeluje na členské státy EU, aby věnovaly zvýšenou pozornost zejména důsledkům reklamy na tyto skupiny potravin, spočívajícím…
11. 9. 2017

Nepodceňujme riziko nápodoby

O rizicích, která média představují pro děti a dospívající, web Děti a média informuje pravidelně. V souvislosti s překotným vývojem komunikačních technologií se ale i rizika proměňují. Mění se i pohled veřejnosti a odborníků na to, před čím děti chránit a jak.
31. 8. 2017

Konference v Cartageně poskytla globální pohled na mediální vzdělávání

V červenci tohoto roku se v rámci doprovodného programu konference Mezinárodní asociace pro výzkum médií a komunikace (IAMCR) uskutečnila v kolumbijské Cartageně konference nazvaná „Global Shifts in Media Education: Where are we now?“ (Globální posuny mediálního vzdělávání: současný stav).
21. 8. 2017

Přednáška Regulace, nebo cenzura? na Letní filmové škole

Do letošního ročníku Letní filmové školy byla zařazena přednáška Vilmy Huškové a Jiřího Hadaše Regulace, nebo cenzura?, která proběhla 31. 7. 2017 v Klubu kultury v Uherském Hradišti. Jejím cílem bylo seznámit zejména mladé účastníky LFŠ s principy cenzury a regulace v audiovizi a s rozdíly mezi…
28. 6. 2017

Násilné videohry by nemusely být pro hráče deformující, tvrdí nová studie

Hraní násilných videoher bylo často spojováno s nárůstem agresivního chování. Za ústřední mechanismus byl považován proces ztráty emoční citlivosti, zapříčiněný dlouhotrvajícím, opakovaným hraním počítačových her, v nichž dominoval prvek násilí.
následující




info@detiamedia.cz

Fórum webu děti a media